Rajnochovická lesní železnice - historie

 


Arcibiskupská lesní železnice v Rajnochovicích

Arcibiskupská lesní železnice v Rajnochovicích sloužila v letech 1905 – 1921 k dopravě kulatiny z oblasti Kelečského Javorníku, z revíru Podhradní Lhota na parní pilu v Rajnochovicích. Revír Podhradní Lhota byl majetkem olomouckého arcibiskupství a byl pod správou ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži.


Snímek z provozu na trati

S nápadem vybudovat lesní železnici v Rajnochovicích přišel olomoucký knížecí arcibiskup dr. Theodorus Kohn. Projekt na výstavbu lesní železnice s rozchodem kolejí 700 mm uvažoval původně s délkou 20 km a zpracoval jej vrchní inženýr Nagy z Peště v roce 1902. Policejní pochůzka se konala ve dnech 12 a 13.10. roku 1903 a stavební povolení bylo uděleno ministerstvem železnic dne 8. 11. 1903.
Výstavba lesní železnice probíhala v obtížném terénu, bylo nutné vybudovat mnoho umělých staveb, zejména propustků, velkou komplikací bylo vedení tělesa železnice podmáčeným územím. Stavbu prováděly firmy Obranský v Olomouci a Souček z Prosenic investorem bylo ředitelství statků Kroměříž, přičemž délka železnice byla zkrácena na 9,6 km. Na výstavbě umělých staveb trati byli zaměstnáni italští kameníci.

Brzdaři na oplenových vozech Pila v Rajnochovicích Pila v Rajnochovicích Pila v Rajnochovicích Trasa do lesa směrem od pily k nakladišti

Trasa lesní železnice

Projděme si nyní, alespoň touto formou, dodnes patrné těleso lesní železnice, která byla původně navržená jako gravitační s animálním pohonem. Drážka měla začínat v Podhradní Lhotě, resp. na úpatí vrchu Komorník, avšak k vzhledem k náročnému terénu, který se vyznačoval značným sklonem (až 70 ‰), potřeba překonání potoka a další problémy s vedením tratě ve složitém terénu vedly projektanty lesní železnice k vybudování 1,4 kilometru dlouhé silnice z Podhradní Lhoty.


Parní lokomotiva lesní železnice

Lesní železnice začínala tedy až zde a na tomto místě byla vybudována výhybna se skladem dřeva a kulatiny. Dnes silnice pokračuje v tělese lesní železnice mírným stoupáním k hranicím někdejšího bystřického panství. U hranic bystřického panství opouští těleso železnice silnici a stáčí se obloukem o poloměru 30 m o 180° zpět a stoupá až ke kilometru 4.2 kde dosahuje nejvyššího bodu. V tomto místě byla vybudována výhybna a odtud později odbočovala samostatná 1550 m dlouhá větev směrem k bystřickým hranicím, která po celé délce stoupala.

Trať dále pokračuje v mírných obloucích, zhruba po dvou kilometrech se klesání zvyšuje až na 45 ‰. V kilometrech 8.1 a 8.5 byly zamýšleny dvě úvratě, první z nich však byla změněna na oblouk v zářezu o poloměru 25 m, dnes se zde těleso tratě odděluje od svážné silnice Lesů ČR a dále pokračuje samostatně jako pěšina. Druhá úvrať byla zakončena výběžnou kolejí o délce 69 m zakončenou ochranným valem. V kilometru 9.2 trať křižovala obecní silni v Rajnochovicích a zaúsťovala do pily. Podél tratě byly umístěny hektometrovníky, skloníky a tabulky s údaji o poloměru oblouků. Na přejezdech silnic a přechodech byly umístěny výstražné tabule. Na stavbu lesní železnice byly použity z úsporných důvodů velmi lehké kolejnice o váze 7.2 kg/m, což se zřejmě projevilo na poměrně krátké době provozování železnice.

Hájovna Vodní nádržka v Rajnochovicích Plavení dřeva v Rajnochovicích Plavení dřeva v Rajnochovicích Plavení dřeva v Rajnochovicích Plán lesní železnice

Původní plán arcibiskupské lesní železnice v Rajnochovicích
Plán se po rozkliknutí otevře v nové kartě prohlížeče.


Uvedení lesní železnice do provozu

Ve dnech 19. a 20. 7. 1905 byla provedena kolaudace železnice, a to už i pro budoucí lokomotivní provoz. Současně bylo povoleno vybudování odbočné větve v km 4.2. Správcem železnice byl jmenován lesní kontrolor Franz Niemeczek. Původně navržený animální provoz měl být prováděn tak, že prázdné dvojice podvozků by byly taženy koňmi nebo tažnými voly z pily na příslušná nákladiště a odtud naložené dřevem měly sjíždět vlastní vahou s doprovodem brzdaře. Pokud se týkalo odvráceného úseku tratě mezi km 1.4 – 4.2 měla tažná zvířata dopravovat naložené vozy na nejvyšší místo tratě. Již v době dokončení stavby tratě se však začalo ředitelství statků zajímat o zavedení lokomotivního provozu. Prostřednictvím firmy Roessemann & Kühnemann byla ještě v roce 1905 zakoupena za 12.550 K parní lokomotiva o výkonu 36 HP. "Služební řád pro úzkokolejovou lesní dráhu ve Lhotském revíru“ byl vytištěn v německé a české verzi a schválen 6. 10. 1906 místodržitelstvím v Brně. Kromě bezpečnostních předpisů týkajících se provozu železnice a předepsaných návěstí obsahoval rovněž ustanovení o nejvyšší dovolené rychlosti. U sjíždějících naložených vozů nebo samostatné sjíždějící lokomotivy byla povolena nejvyšší rychlost 10 km/hod, na přejezdech a v obloucích s malým poloměrem 6 km/hod.


Výkres parní lokomotivy

Ukončení provozu

Přibližně do roku 1918 probíhal provoz na lesní železnici bez větších problémů. Postupem času však docházelo čím dál tím častěji k vykolejování lokomotivy zřejmě v důsledku zanedbání údržby tratě a také v důsledku extrémně lehké konstrukce železničního svršku (kolejnice o hmotnosti 7,2 kg/m), který nebyl pro zdejší těžký terén vhodný. Pravděpodobně v důsledku nějaké závažnější nehody došlo k zastavení lokomotivního provozu a k zavedení provozu animálního. Dne 25.6. 1921 byl provoz na lesní železnici zastaven definitivně. Lokomotiva, vozy a kolejivo byly odprodány arcibiskupskému lesnímu úřadu v Ostravici pro lesní železnici v Bílé. Určitou kuriozitou je přeprava Rajnochovické lokomotivy, která sice proběhla po vlastní ose, pokládáním krátkých kolejových polí před lokomotivu, ale ne vlastní silou, nýbrž pomocí animálního potahu až na nádraží v Rajnochovicích.


Výkres parního kotle

Zachovalé těleso železničky poskytuje dnes možnost pěkné vycházky, lépe je však vyjít od původního konce drážky, tedy od pily v Rajnochovicích kde jsou stopy po bývalém tělese lépe patrné, než od původního začátku železnice nedaleko Podhradní Lhoty kde je vybudována v původním tělese asfaltová silnice.


Dokumentace parní lokomotivy Dokumentace parní lokomotivy Dokumentace parní lokomotivy Dokumentace parní lokomotivy

Použité zdroje a literatura
JOACHYMSTÁL, Jiří. Arcibiskupská lesní železnice v Rajnochovicích. Zpravodaj muzea kroměřížska 1992/1. MVDr. Jiří Joachymstál, historik a badatel v oblasti úzkorozchodných železnic, autor četných článků, převážně o málo známých úzkorozchodných železnicích u nás a na Slovensku, v 60 letech min. století působil v časopise Malá železnice, zakládající člen Skupiny pro studium a dokumentaci dějin železnic. Za doby normalizace byl donucen vzdát se povolání zvěrolékaře a pracoval jako signalista na stavědle přerovského nádraží. Zemřel 25. března 1994.



Společnost pro obnovu Rajnochovické lesní železnice z.s.
Na šištotě 627
Valašské Meziříčí 757 01


IČO: 22837892

Ředitel společnosti
Ing. Tomáš Hegar    (+420) 725 039 237
email: tomas.hegar@seznam.cz